Vnitřnosti

Bojím se co je v mojí hlavě ..ale to je v pořádku - být tak nějak zlomený.. už jsme si na to nějak zvykli na vše co se nám děje na ty černé díry v ružové řece, jejichž hloubku neodhadnete nebo alespon nechcete a doufáte- stále je v nás víra v dobro snad nám vesmír někdy vrátí vše co jsme ze sebe vydali jen pro pocit že se to má.. stále ztrácíme pocity a nastupují nové.. ale žádné z těch mých ještě nebyli pochopeny(když už tedy vyjdou na povrch) , proto je nechávám ztracené..vryté někde do zdí uvnitř mé tělesné schránky

Plakala. Vzdálila se. Vrátila se. Snášela všechna příkoří. Nakonec se sama zaživa pohřbila v propadlišti ženského smutku.