kůn

Sledovala jsem svět skrz skleněný otvor když přišel... on ...on a pocit který jsme žili.
                  ten večer byl odlišný
     jako každý jiný
                        má hlava byla plná myšlenek ale nad žádnou jsem se nepozastavila, ten večer jsem se nepozastavila nad ničím.
              jen jsem prostě byla.
                                                               tak jako dřív.
      jenže jen být znamená vlastně nebýt ... ale já jsem byla !
                             né tady ... ale na místě kam se ještě podívám
                                                                                         není to sice vubec pravděpodobné, ale já to vím
            TO MÍSTO JEŠTĚ UVIDÍM!

                                                                                             
                               
               

modro

a ten den se mi změnil život.
             ale ještě o tom nevím- neví o tom nikdo, jen prach, který mezi námi poletoval už tak dlouho-

ZMIZEL
           a pochopila jsem to- ten den jsem to pochopila
 ale ještě o tom nevím
                                 v tom okamžiku byla tak zmatená, ale poté se usmála, tak jako nikdy předtím !
 TEN ÚSMĚV - bude tady čím dál častěji
         
           a o tom už vím!


                                                                                                                     NADPOZEMSKÉ

víme

zaslepení, však má páska přes oči již byla sundána - nelegálně..čekajíce na měsíc nesoucí světlo, které nám ukáže pravdu ..ale jak ji poznáme? .. prý  jsem zklamání, ale já vím že jsem bůh. a žijeme jen pro smrt..ale nevíme o tom! systematický chaos- co vidíš v té nejtemnější tmě? co vidíš sám v sobě? .. bez odpovědi.. bez priorit! bojíme se zbytečně-  oni se bojí nás...protože my to VÍME .. obejmu svět




do jisté doby jsem byl křestan, ale pak se něco zvrtlo

jinde

dokola a dokola...pořád v kruzích, které nikdy nebyly kruhy nazvány a hrajeme hru ve které nemůžeme zvítězit... ne nad sami sebou... a stále utíkáme - opět před sami sebou . bez zaváhání  . přijímáme vše co nám dá nějaký pocit -  jistoty, úspěchu pocit že jsme hrdinové ..aspon na jeden den aspon pro sami..se střepy v srdci které jednou   vrátíme na noční oblohu ..s uvědomění.  systém je špatně, lidé jsou špatně.. bez myšlenek- to vše ale víme.. můžeme však jen vzpomínat na úsměvy sedmikrásek

voda

Jsem tady... jsem opravdu tady? .. je to víc než skutečné! proplouvám mezi lidmi , uletěla jsem. ano ty bedny .. ta hudba prochází každou částí mého těla.. blažená.. je tady ten úsměv.. objetí, pusa ! rozpuštím se.. VODA! dar boha.. ale kdo to vlastně je? .. jsme to my sami! dnes večer určitě! prsty plují mezi prsty.. ruka v ruce..souznění!  nejde to popsat ale vždy to budem mít v sobě.. navěky... až za hrob věčnosti.

Byli jsme

Je to zpět! Je to zpět! .. ten nepopsatelný pocit, zahrnující zmatek a štěstí.. pocit,který mi dáva jistotu, že opravdu jsem ! mé tělo je naplněno, není již strojem.. je něčím neskutečným a pohání ho energie kterou sbírám pohozenou po zemi.. a zas tady byl ten večer ! večer kdy jsme byli skuteční..kdy jsme byli hrdinové.. když jsme prostě byli..

Vědomě?

Podvědomě ?